Jaké dopady bude mít Agenda 2030 na nové donory?
Tento text je výňatkem z projevu, který ředitel České rozvojové agentury Michal Kaplan představil během workshopu pro nové donory ze střední a východní Evropy pořádaného Regionálním centrem Rozvojového programu OSN (UNDP) v Istanbulu. UNDP dlouhodobě podporuje budování kapacit donorů z těchto regionů. Akce UNDP nabídla těmto donorům vhodnou příležitost podělit se o své zkušenosti v kontextu Agendy 2030, přijaté světovými lídry v září letošního roku, která přináší nové výzvy pro efektivní prosazování rozvojové spolupráce.
Noví donoři ze střední a východní Evropy čelí dvojí výzvě. Usilují o dostat se do kategorie,, kterou můžeme nazvat „standardní dárcovské země“. Česká republika již tohoto cíle dosáhla, když se v roce 2013 připojila k Výboru OECD pro rozvojovou pomoc. Vybudovali jsme rozsáhlý institucionální a právní systém pro poskytování rozvojové spolupráce. Harmonizovali jsme naše postupy s postupy našich partnerských vlád a dalších donorů. Zavedli jsme v rámci našich aktivit přístup zaměřený na výsledky. Také jsme se snažíme učinit naši činnost transparentnější a zlepšit způsob, jakým o našich projektech komunikujeme nejen s partnery, ale i s veřejností.
Definice významu „standardní dárce“ se ale mezitím dynamicky vyvíjí. Agenda 2030, přijatá v září tohoto roku, přináší nové podstatné výzvy a všichni donoři musí na tyto změny v oblasti rozvojové problematiky reagovat. Tento fakt přináší pro Českou rozvojovou agenturu a její sesterské agentury v zemích střední a východní Evropy výzvy i příležitosti. Nabízí se zde tři otázky:
1) Jaká bude naše reakce na měnící se mapu chudoby a roli rozvojové pomoci v kontextu snižování chudoby?
Naše partnerské země se stávají více a více různorodějšími. Největší počet lidí vážně ohrožených chudobou nežije v nejchudších zemích, ale ve zemích, které lze zařadit do střední kategorie. Vliv oficiální rozvojové pomoci v těchto zemích klesá, zatímco domácí zdroje a soukromé investice hrají stále důležitější roli. Zahraniční pomoc by neměla sloužit k zaplnění děr v rozpočtech partnerských zemích. Měla by fungovat jako katalyzátor nezbytných politických reforem a soukromých investic.
Ekonomický růst však nevede automaticky ke snížení chudoby, pokud není společensky inkluzivní a udržitelný z hlediska životního prostředí. Stále je zde prostor pro zahraniční pomoc partnerským zemím, především v oblasti lepšího zacílení politik těchto zemí na skupiny obyvatel na okraji společnosti. Nové informační technologie a tzv. „Big Data“ revoluce by nám měly pomoci identifikovat izolované oblasti chudoby, ať již definované etnikem, místem pobytu či jinými determinanty.
Zatímco rozvojová pomoc může v řadě partnerských zemích zaujmout pouze podpůrnou roli, v tzv. křehkých státech – státech se slabými institucemi, zasažených vnitřními konflikty či přírodními katastrofami – zůstane nepostradatelná. Současná vlna migrace nám připomíná, že stabilita a důstojné životní podmínky v těchto zemích jsou naším společným zájmem. Dárcovské agentury budou muset těmto „křehkým“ zemím a faktorům, které jejich křehkost způsobují, věnovat více pozornosti. Měli bychom podporovat odolnost místní infrastruktury a více propojit naši humanitární pomoc s úsilím zaměřeným na rekonstrukci a dlouhodobou rozvojovou spolupráci.
2) Jakým způsobem budeme řešit spletitost nové rozvojové agendy a v čem spočívá přidaná hodnota nových donorů?
Agenda Rozvojových cílů tisíciletí sestávala z 8 hlavních cílů a 21 dílčích cílů. Nové Cíle udržitelného rozvoje nemají o nic méně než 17 hlavních cílů a 169 dílčích cílů. Dárcovské agentury se musí připravit na komplexnost agendy a provázanost témat. Dělba práce mezi donory a partnery by měla pomoci zúžit naše geografické a tematické zaměření. Na druhou stranu si uvědomujeme, že většina cílů Agendy 2030 je ze své podstaty zaměřena napříč sektory.
Z tohoto důvodu bychom měli lépe zahrnovat průřezová témata jako je např. klimatická změna a rovné postavení mužů a žen do našich programů. Během vývoje našich projektů bychom také měli podporovat dobré vládnutí a zohledňovat společenský a politický vývoj v partnerských zemích. Donoři ze střední a východní Evropy mají dobré předpoklady pro takový úkol a mohou čerpat ze svých zkušeností s politickou a ekonomickou transformací.
Zároveň platí, že jsme malými donory a většina naší pomoci má formu technické pomoci. Větší dárci obvykle poskytují vyšší finanční podporu, protože mohou využívat výhod úspor z rozsahu. V tomto ohledu tedy vyvstává obecnější otázka – Jaká je komparativní výhoda nových donorů? Neměli bychom namísto potýkání se s našimi omezenými kapacitami poskytovat rozvojovou pomoc prostřednictvím multilaterálních projektů?
Věřím, že v Agendě 2030 je stále prostor pro nové donory, jako je Česká republika. Potřebujeme však posílit naše rozpočty a snížit roztříštěnost projektů tím, že se přesuneme od samostatných projektů k uceleným programům. Ačkoli poskytujeme především technickou asistenci, musíme zohledňovat nové nástroje, jako např. bezúročné půjčky, a pokud to bude možné poskytovat naši pomoc prostřednictvím již fungujících systémů našich partnerských zemích.
3) Jak přizpůsobíme řízení našich projektů a organizací tak, aby sloužily tomuto účelu?
Nová a takto rozsáhlá agenda vyžaduje nové dovednosti. Dobře kvalifikovaní a motivovaní zaměstnanci představují to nejcennější pro Českou rozvojovou agenturu. Z tohoto důvodu neustále zlepšujeme naše kompetence prostřednictvím různých školení a platform pro sdílení znalostí a zkušeností. Jsme členem sítě evropských dárcovských agentur „Practitioners Network of European Donor Agencies“. Školení jsou nicméně pouze prvním krokem z mnoha dalších směrem ke skutečnému znalostnímu managementu. Jakmile znalosti získáme, je třeba je sdílet a používat.
Musíme pěstovat kulturu vzdělávaní v rámci organizace i mimo ni. Nezávislé evaluace, audity a externí hodnocení nám mohou poskytovat cennou zpětnou vazbu. Dárcovské agentury by měly být inovativní a přinášet nové přístupy, aby zůstaly relevantní. Ale inovace mohou také přinést neúspěchy – musíme se prozíravě připravit na řízení rizik v našem portfoliu.
Proto se Česká rozvojová agentura přihlásila k mezinárodní iniciativě „Doing Development Differently”. S ohledem na principy „DDD” jsme se zavázali přinášet skutečná řešení skutečných problémů, které mají skuteční lidé. Naše řešení vycházejí z konkrétních potřeb na místě a místní obyvatelé se podílejí na definici i vývoji těchto řešení. Navíc díky způsobu, jakým jsou naše projekty nastaveny, je zde prostor pro flexibilitu a a umíme si inovace otestovat, přizpůsobit a upravit v rámci další realizace projektů. Věřím, že prostřednictvím uplatňování těchto principů Česká rozvojová agentura významně přispěje k dosažení ambiciózních cílů Agendy 2030.
Michal Kaplan, ředitel České rozvojové agentury
Noví donoři ze střední a východní Evropy čelí dvojí výzvě. Usilují o dostat se do kategorie,, kterou můžeme nazvat „standardní dárcovské země“. Česká republika již tohoto cíle dosáhla, když se v roce 2013 připojila k Výboru OECD pro rozvojovou pomoc. Vybudovali jsme rozsáhlý institucionální a právní systém pro poskytování rozvojové spolupráce. Harmonizovali jsme naše postupy s postupy našich partnerských vlád a dalších donorů. Zavedli jsme v rámci našich aktivit přístup zaměřený na výsledky. Také jsme se snažíme učinit naši činnost transparentnější a zlepšit způsob, jakým o našich projektech komunikujeme nejen s partnery, ale i s veřejností.
Definice významu „standardní dárce“ se ale mezitím dynamicky vyvíjí. Agenda 2030, přijatá v září tohoto roku, přináší nové podstatné výzvy a všichni donoři musí na tyto změny v oblasti rozvojové problematiky reagovat. Tento fakt přináší pro Českou rozvojovou agenturu a její sesterské agentury v zemích střední a východní Evropy výzvy i příležitosti. Nabízí se zde tři otázky:
1) Jaká bude naše reakce na měnící se mapu chudoby a roli rozvojové pomoci v kontextu snižování chudoby?
Naše partnerské země se stávají více a více různorodějšími. Největší počet lidí vážně ohrožených chudobou nežije v nejchudších zemích, ale ve zemích, které lze zařadit do střední kategorie. Vliv oficiální rozvojové pomoci v těchto zemích klesá, zatímco domácí zdroje a soukromé investice hrají stále důležitější roli. Zahraniční pomoc by neměla sloužit k zaplnění děr v rozpočtech partnerských zemích. Měla by fungovat jako katalyzátor nezbytných politických reforem a soukromých investic.
Ekonomický růst však nevede automaticky ke snížení chudoby, pokud není společensky inkluzivní a udržitelný z hlediska životního prostředí. Stále je zde prostor pro zahraniční pomoc partnerským zemím, především v oblasti lepšího zacílení politik těchto zemí na skupiny obyvatel na okraji společnosti. Nové informační technologie a tzv. „Big Data“ revoluce by nám měly pomoci identifikovat izolované oblasti chudoby, ať již definované etnikem, místem pobytu či jinými determinanty.
Zatímco rozvojová pomoc může v řadě partnerských zemích zaujmout pouze podpůrnou roli, v tzv. křehkých státech – státech se slabými institucemi, zasažených vnitřními konflikty či přírodními katastrofami – zůstane nepostradatelná. Současná vlna migrace nám připomíná, že stabilita a důstojné životní podmínky v těchto zemích jsou naším společným zájmem. Dárcovské agentury budou muset těmto „křehkým“ zemím a faktorům, které jejich křehkost způsobují, věnovat více pozornosti. Měli bychom podporovat odolnost místní infrastruktury a více propojit naši humanitární pomoc s úsilím zaměřeným na rekonstrukci a dlouhodobou rozvojovou spolupráci.
2) Jakým způsobem budeme řešit spletitost nové rozvojové agendy a v čem spočívá přidaná hodnota nových donorů?
Agenda Rozvojových cílů tisíciletí sestávala z 8 hlavních cílů a 21 dílčích cílů. Nové Cíle udržitelného rozvoje nemají o nic méně než 17 hlavních cílů a 169 dílčích cílů. Dárcovské agentury se musí připravit na komplexnost agendy a provázanost témat. Dělba práce mezi donory a partnery by měla pomoci zúžit naše geografické a tematické zaměření. Na druhou stranu si uvědomujeme, že většina cílů Agendy 2030 je ze své podstaty zaměřena napříč sektory.
Z tohoto důvodu bychom měli lépe zahrnovat průřezová témata jako je např. klimatická změna a rovné postavení mužů a žen do našich programů. Během vývoje našich projektů bychom také měli podporovat dobré vládnutí a zohledňovat společenský a politický vývoj v partnerských zemích. Donoři ze střední a východní Evropy mají dobré předpoklady pro takový úkol a mohou čerpat ze svých zkušeností s politickou a ekonomickou transformací.
Zároveň platí, že jsme malými donory a většina naší pomoci má formu technické pomoci. Větší dárci obvykle poskytují vyšší finanční podporu, protože mohou využívat výhod úspor z rozsahu. V tomto ohledu tedy vyvstává obecnější otázka – Jaká je komparativní výhoda nových donorů? Neměli bychom namísto potýkání se s našimi omezenými kapacitami poskytovat rozvojovou pomoc prostřednictvím multilaterálních projektů?
Věřím, že v Agendě 2030 je stále prostor pro nové donory, jako je Česká republika. Potřebujeme však posílit naše rozpočty a snížit roztříštěnost projektů tím, že se přesuneme od samostatných projektů k uceleným programům. Ačkoli poskytujeme především technickou asistenci, musíme zohledňovat nové nástroje, jako např. bezúročné půjčky, a pokud to bude možné poskytovat naši pomoc prostřednictvím již fungujících systémů našich partnerských zemích.
3) Jak přizpůsobíme řízení našich projektů a organizací tak, aby sloužily tomuto účelu?
Nová a takto rozsáhlá agenda vyžaduje nové dovednosti. Dobře kvalifikovaní a motivovaní zaměstnanci představují to nejcennější pro Českou rozvojovou agenturu. Z tohoto důvodu neustále zlepšujeme naše kompetence prostřednictvím různých školení a platform pro sdílení znalostí a zkušeností. Jsme členem sítě evropských dárcovských agentur „Practitioners Network of European Donor Agencies“. Školení jsou nicméně pouze prvním krokem z mnoha dalších směrem ke skutečnému znalostnímu managementu. Jakmile znalosti získáme, je třeba je sdílet a používat.
Musíme pěstovat kulturu vzdělávaní v rámci organizace i mimo ni. Nezávislé evaluace, audity a externí hodnocení nám mohou poskytovat cennou zpětnou vazbu. Dárcovské agentury by měly být inovativní a přinášet nové přístupy, aby zůstaly relevantní. Ale inovace mohou také přinést neúspěchy – musíme se prozíravě připravit na řízení rizik v našem portfoliu.
Proto se Česká rozvojová agentura přihlásila k mezinárodní iniciativě „Doing Development Differently”. S ohledem na principy „DDD” jsme se zavázali přinášet skutečná řešení skutečných problémů, které mají skuteční lidé. Naše řešení vycházejí z konkrétních potřeb na místě a místní obyvatelé se podílejí na definici i vývoji těchto řešení. Navíc díky způsobu, jakým jsou naše projekty nastaveny, je zde prostor pro flexibilitu a a umíme si inovace otestovat, přizpůsobit a upravit v rámci další realizace projektů. Věřím, že prostřednictvím uplatňování těchto principů Česká rozvojová agentura významně přispěje k dosažení ambiciózních cílů Agendy 2030.
Michal Kaplan, ředitel České rozvojové agentury