Významná součást tuzemských aktivit České rozvojové agentury se týká tématu globálního rozvojové vzdělávání a osvěty. V rámci projektu Rozvojová spolupráce na vlastní oči se v červnu vydala do Moldavska na exkurzi skupina patnácti studentů a tří učitelů z Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) na Univerzitě Palackého v Olomouci. Cílem bylo setkat se se zástupci organizací, zapojených do mezinárodní spolupráce, a navštívit jejich projekty.

Skupina studentů a učitelů tak navštívila např. moldavská centra domácí péče v Balti a Kišiněvě, kde realizuje Charita ČR za finanční podpory ČRA projekty zaměřené nejen na lékařskou péči, ale také na pomoc s domácími pracemi a nedostatkem sociální interakce klientů center. Na krátké video z průběhu 9denní terénní exkurze do Moldavska od jedné z účastnic Veroniky Miklíkové se můžete podívat zde.

Dalším z celé řady projektů, které ČRA v Moldavsku podporuje a o který se skupina studentek zajímala, je projekt Sanace znečištění ropnými látkami v obcích Lunga a Mărculeşti v Moldavsku III, který bude ukončen v letošním roce. Hlavním důvodem k zahájení projektu, jehož první část se začala realizovat již v roce 2010, bylo značné znečištění životního prostředí, které způsobila bývalá sovětská vojenská letecká základna v obcích Mărculeşti a Lunga na severu země. Nedostatečné zajištění při nakládání s pohonnými hmotami a nevhodná manipulace způsobily jejich rozsáhlé úniky a následně těžké poškození zdrojů pitné vody v okolí.

Třetí fáze tohoto projektu se zaměřila právě na snížení znečištění podzemních vod, které podstatným způsobem ohrožuje zdraví obyvatel. Realizátorem projektu je společnost DEKONTA a.s. A právě s jejím zástupcem, projektovým manažerem Martinem Polákem, si přímo v Moldavsku povídala studentka magisterského oboru Mezinárodních rozvojových studií na Univerzitě Palackého v Olomouci Kateřina Nováková.

Jaké rozvojové projekty Dekonta v Moldavsku realizuje?

Momentálně zde máme dva projekty. Prvním je sanace znečištění ropnými látkami v obcích Lunga a Mărculeşti v Moldavsku. Jde už o třetí pokračování projektu podpořené Českou rozvojovou agenturou a týká se odstraňování kontaminace podzemní vody od leteckého petroleje. Druhým je rekultivace skládky nebezpečných odpadů v Cişmichioi, kde se jedná o enkapsulaci skládky pesticidů. Jde o izolaci skládky proti průniku srážkových vod a následnému zabránění šíření kontaminace.

Proč došlo v okolí letiště Mărculeşti k tak velkému znečištění? 

Znečištění vzniklo hlavně z důvodu socialistického způsobu hospodaření, kdy pohonné hmoty byly přidělovány dle požadované roční spotřeby. Moldavsko tehdy patřilo do Svazu sovětských socialistických republik. Pokud se v roce ušetřilo, letiště dostalo v dalším roce o to méně. Takže se pohonné hmoty buďto načerno rozprodávaly nebo prostě vylévaly do země. Rovněž bylo místními pamětníky potvrzeno několik vážných havárií, kdy se do země vsákl obsah několika železničních cisteren...

Jakého rozsahu dosáhlo znečištění vody a půdy, a jaký mělo vliv na obyvatele okolí Markulešti?

Po nějaké době, kdy kerosin (letecké palivo) a ostatní ropné produkty prosákly do úrovně podzemní vody, se kontaminace začala ve směru toku podzemní vody rozšiřovat. Zhruba v 80.–90. letech minulého století se objevil kerosin v domovních a obecních studnách v obcích sousedících s letištěm. V některých studnách byla naměřena vrstva plovoucího kerosinu na hladině podzemní vody až 50 cm, co bylo označeno za ekologickou katastrofu, ale problém nikdo neřešil. Lidem bylo doporučeno kerosin odebírat a likvidovat...

Jak místní reagovali na to, že žijí ve znečištěné zóně?

Místní poté odčerpávali kerosin ze studní a buď s ním topili v kamnech, nebo prodávali na trhu. Říká se, že někteří ze studní „těžili“ až 1 tunu denně. Nedělali se žádné laboratorní analýzy, takže lidé vodu hodnotili pouze po čichu stylem: „nepáchne po kerosinu, je tedy pitná“. Nebyly zasažené všechny studny, tedy z těch „čistých“ (nepáchnoucích po kerosinu) brali lidé vodu pro potřeby domácnosti. Později byl vybudován vodovod v obci Mărculeşti a ještě později, zhruba před třemi lety, v obci Lunga. Cena za vodu z vodovodu je ale tak vysoká, že většina lidí dodnes bere vodu z místních studní.

Jakým způsobem odstraňujete uniklý letecký petrolej?

Za těch téměř deset let, co působíme, jsme provedli několik geologických průzkumů za účelem zjištění rozsahu znečištění. Na základě výsledků se vybudoval sanační systém, který tvoří sanační vrty (57 kusů), napojené na sanační stanice (8 stanic), kde se letecký petrolej gravitačně odděluje od vody a odváží se do skladu. Sanační systém se budoval postupně skoro 9 let.

Kolik tun jste již ze země odstranili a kolik je stále ještě v zemi?

Jelikož nikdo neví, kolik tun do země proniklo (odhadují od 100 do 1000 tun), těžko říci, kolik zbývá ještě odstranit. My odhadujeme do 100 tun. My sami jsme do dneška odstranili cca 40 tun.

Zaznamenali jste nějaké překážky ze strany stakeholderů, vlády či veřejnosti při realizaci vašich projektů v Moldavsku?

Většinou jde jen o neshody nebo různé způsoby chápání moldavských zákonů, předpisů a jejich dodržování. Vždy se to však nějak vyřeší. Máme zde už spřátelené instituce a společnosti, které nám vždy pomohou. Co se týče spolupráce mezi Dekontou, vedením letiště a Českou rozvojovou agenturou jde vše zatím ke spokojenosti všech stran.

Foto: studentky KRES PřF UP

Rozhovor Kateřiny Novákové vznikl jako součást terénní exkurze KRES do Moldavska a projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“, který byl podpořen Českou rozvojovou agenturou.