Uprchlíci v Lusace se i díky ČRA mohou postavit na vlastní nohy
V hlavním městě Zambie žije přibližně desetitisícová komunita uprchlíků a žadatelů o azyl. Dokud nezískají zaměstnání nebo živnostenské oprávnění k podnikání nemají žádné sociální zabezpečení. Česká rozvojová agentura proto podporuje trojstranný projekt realizovaný Charitou ČR a zaměřený na podporu živobytí a soběstačnosti minimálně 425 uprchlických rodin v Lusace, kterým budou zajištěny základní sociální služby i lepší přístup k odbornému vzdělávání.
Většina uprchlíků a žadatelů o azyl v zambijských městských aglomeracích pochází z Demokratické republiky Kongo, Burundi, Rwandy či Angoly. Výjimkou není ani Lusaka, kde se jejich počet odhaduje na deset tisíc. Na základě posouzení jejich zdravotního stavu, případně ze studijních nebo pracovních důvodů, mohou získat tzv. „městský rezidenční průkaz“, který jim slouží jako povolení k pobytu a umožní zůstat v Lusace. „Tento průkaz má zhruba polovina uprchlíků. Bohužel ale nemají žádné sociální zabezpečení ani příležitost získat zaměstnání, pokud nedostanou živnostenské oprávnění k podnikání nebo povolení stát se zaměstnancem. Tato situace komplikuje zavádění strategií pro podporu živobytí jednotlivců i domácností. Záměrem projektu je proto zlepšit sociální a ekonomickou soběstačnost a podpořit zabezpečení obživy uprchlíků a členů místní komunity, především žen-samoživitelek. Lidé žijící v chudinských čtvrtích zambijské Lusaky bývají totiž často ohrožení extrémní chudobou,“ říká Noemi Seregi z Charity ČR.
Projekt částečně navazuje na dosavadní praxi organizace Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v uprchlické komunitě hlavního města Zambie. Více než čtyřem stovkám uprchlických rodin budou zajištěny nejen základní sociální služby, ale i lepší přístup k odbornému vzdělávání. Klienti budou podpořeni v drobném podnikání a samostatné výdělečné činnosti. Výsledkem by měla být celková vyšší zaměstnanost v místních komunitách. Cílovou skupinou jsou nejen zmínění uprchlíci z okolních zemí, ale i Zambijci žijící v komunitách s vysokým počtem uprchlíků a ostatní tzv. Persons of Concern dle UNHCR. To jsou lidé bez platné dokumentace, vnitřně vysídlené osoby, bývalí uprchlíci či osoby v procesu získávání nové dokumentace. Projekt proto podporuje nejen ekonomické aktivity, zabezpečení obživy a přístup k sociálním službám, ale i zlepšení soužití uprchlíků s místními komunitami.
Projekt, který začal v únoru 2017 a měl by skončit koncem letošního roku, se zaměřuje také na vzdělávání několika stovek školáků např. formou kroužků a kurzů na podporu gramotnosti v komunitním centru. Pro ty starší je pak organizováno odborné vzdělávání v podobě učňovských kurzů. Jen v roce 2017 získala stovka nejohroženějších domácností v rámci projektu jednorázové i opakované sociální dávky a přes padesát domácností se zapojilo do programu socioekonomické podpory. Jeho součástí jsou i příspěvky na školné rodinám školáků.
„Nedílnou součástí projektu je i podpora informovanosti uprchlíků a zambijské veřejnosti o uprchlické problematice a podpora harmonického soužití obou komunit. Projekt v roce 2018 také zaštítil logistické zázemí, jmenovitě provoz automechanických dílen, skladů a distribuce v uprchlických táborech v Mehebě a Mayukwayukwě,“ dodává Noemi Seregi. Trojstranný Program na podporu živobytí městských uprchlíků v Lusace podporuje vedle ČRA a Charity ČR také organizace Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).