Podle odhadů chodí v Etiopii do školy jen zhruba 4 % dětí se speciálními potřebami. Stovky tisíc dětí zde tak vyrůstají bez vzdělání jen proto, že jsou handicapované nebo patří k menšinám žijícím na okraji společnosti. Na základních školách v zónách Gedeo a Hadiya proto společnost Člověk v tísni realizuje projekt České rozvojové agentury Podpora inkluzivního přístupu ke vzdělávání. Díky němu se školní docházky může účastnit celá řada dětí včetně 14letých dívek Tarikui a Etenesh.

Důvodů, proč většina postižených či jinak znevýhodněných etiopských dětí zůstává mimo vzdělávací systém, je celá řada. Velmi často jsou to různá společenská tabu, nedostatek podpůrných struktur, jako je omezeně fungující systém vzdělávacích center, chybějící sítě speciálních pedagogů, omezená úroveň znalostí metod inkluzivní pedagogiky mezi vyučujícími nebo nedostatečné kapacity vzdělávání budoucích učitelů. Patří mezi ně ale i nedostatek finančních zdrojů či nedostatečné vybavení školních budov.

Mnoha postiženým dětem je tak odepřen přístup ke vzdělání nebo jim vzdělávací instituce neposkytují dostatečnou podporu. Učitelé jim často také nedokáží přizpůsobit své metody výuky. Přístup postižených dětí ke vzdělání je tak omezen neschopností porozumět jejich potřebám a nedostatkem vyškolených učitelů a vzdělávacích zařízení. Výsledkem je, že mnoho dětí do školy nechodí nebo základní vzdělání nedokončí.

Na základních školách v zónách Gedeo a Hadiya v Regionu jižních národů, národností a lidu (SNNPR) se proto společnost Člověk v tísni pustila do realizace čtyřletého projektu ČRA s názvem Podpora inkluzivního přístupu ke vzdělávání ve woredách Dilla a Hossana v SNNPR, Etiopie. Jeho cílem je odstranit překážky pro výuku postižených dětí a vytvořit kulturu respektující rozdíly mezi jednotlivci. Projekt se zaměřuje na přispění ke zvýšení sociální a ekonomické inkluze všech bez ohledu na věk, pohlaví, postižení, rasu, etnikum, původ, náboženství nebo ekonomický či jiný status.

V kombinaci podpory na úrovni komunity, školy a vzdělávacího systému se projekt snaží zvýšit přístup, zapojení a výsledky všech dětí k inkluzivnímu kvalitnímu základnímu vzdělávání na vybraných školách v zónách Gedeo a Hadiya. Konkrétně se jedná o školení současných a budoucích učitelů v principech inkluzivního vzdělávání a propojování školy se speciálními pedagogy. Stejně tak dochází i k podpoře rodičů postižených dětí. „V rámci projektu jsme vybrali komunitní pracovníky, kteří hledají děti, jež z nějakého důvodu nechodí do školy. Pracovníci tyto děti doma navštěvují a snaží se jejich rodiče přesvědčit, aby dětem umožnili se vzdělávat. Dále jsme vyškolili učitele tak, aby byli schopni poskytnout potřebnou podporu jednotlivým postiženým dětem,” přibližuje poradce pro vzdělání Člověka v tísni Terefe Memru.

Součástí projektu byl výběr 10 škol a postavení speciálních Pedagogických center vybavených potřebnými učebními materiály, zdravotnickými pomůckami pro zajištění mobility a bezbariérovými toaletami, aby umožnil přístup do škol všem. Včetně 14leté Etenesh Elias, která se narodila s téměř nepohyblivými dolními končetinami a dříve se do 5 km vzdálené školy musela plazit po zemi. Nyní už má invalidní vozík. „Díky vozíčku se snadněji pohybuji po škole a v jejím okolí, a hlavně se už nemusím do školy a ze školy plazit, z čehož jsem často mívala otlačeniny a modřiny na dlaních a loktech. A když mě nemohou ze školy vyzvednout rodiče, pomůžou mě dotlačit na vozíčku domů spolužáci,” říká Etenesh.

Aktivita komunitních pracovníků se osvědčila i v případě Tarikuy Tiqemo, 14leté dívky s mírně zhoršenou schopností učit se. Z obav, že by ve škole nezapadla mezi ostatní děti, jí rodiče do školy neposlali, a tak zůstala negramotná a bez naděje na jakékoliv vzdělání. Čas trávila doma, kde dělala různé domácí práce až do té doby, než její dům navštívili terénní pracovníci Člověka v tísni a přesvědčili její rodiče, aby jí umožnili začít chodit do školy, kde dělá v současné době velké pokroky. S příběhy přímých příjemců projektu, jako jsou Etenesh, Tarikua nebo 10letá dívka Sulawit, kterou kvůli jejímu postižení otec před komunitou schovával, se můžete seznámit v článku od Melikte Tadesse na stránkách společnosti Člověk v tísni zde.

Odpírání vzdělání dětem s postižením nebo těm, které pocházejí z okrajových skupin, má celoživotní dopad na jejich schopnosti učit se, něčeho dosáhnout a získat pracovní příležitosti. Takový přístup pak brání i ekonomickému a společenskému rozvoji celých komunit. V rámci projektu proto proběhla také rozsáhlá informační kampaň zaměřená na rodiče, u nichž vládnou mylné představy o možnostech vzdělání pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Pro jejich podporu a kvalitní vzdělání bylo již vyškoleno 825 učitelů a komunitních pracovníků. Ve výsledku se do projektu zapojilo přes 1 250 přímých příjemců pomoci a 17 000 nepřímých.

Foto: ČRA a Melikte Tadesse